Kramářské tisky

    Při svých toulkách po českých, ale především východočeských archívech nalézám mnoho zajímavého. Pokud se mi však podaří objevit v archívu něco, co se váže k Chlumci nad Cidlinou nebo k Chlumecku, je moje radost o to větší. Nedávno jsem ve Východočeském muzeu v Pardubicích narazil na staré kramářské tisky, z nichž jeden tisk, z roku 1797, se váže k Chlumci nad Cidlinou. Než si povíme něco o uvedeném tisku, je potřeba předeslat, co to vlastně kramářské tisky jsou, kdy a kde vznikaly.

     Nejstarší kramářská píseň z českého prostředí pochází z první poloviny 17. století, i když k zásadnímu rozvoji kramářských tisků a kramářských písní dochází až v druhé polovině 18. století. Původně pochmurná témata čerpající z biblických motivů začala být vytlačována náměty světskými. Kramářské tisky jsou tištěnou podobou jarmareční či kramářské písně, uchovávají její sdělení a daly vzniknout specifické literatuře - špalíčkům kramářských tisků, které v 18. století bývaly často jedinou literaturou v chudých venkovských rodinách. V zásadě rozlišujeme dva typy kramářských písní a kramářských tisků, a to podle obsahu: písně církevní a písně světské. První čerpaly náměty z bible, inspirovaly se životy svatých, zázraky, poutními místy, atp. Prodávaly se hlavně o poutích. Světské písně kramářské reagovaly na mimořádné události a byly obvykle zpívány na trzích, jarmarcích.

     V kramářské písni můžeme rozeznat jednak písňový typ, ale i tržní instituci. České kramářské písně byly produkovány záměrně, měly i literární podobu, byly šířeny prodejem a reprodukovány na veřejnosti. Tomu byla uzpůsobena i typografická podoba, hlavně titulní strana, která měla upoutat pozornost trhovců a posluchačů, a to je i případ dochovaného kramářského tisku vztahujícího se k Chlumci nad Cidlinou. Na titulní straně nese název „PÍSEŇ PŘED OBRAZEM MARIE PANNY CHLUMECKÉ“ a vyobrazení bohorodičky se synem. Samotný text písně se již o Chlumci nezmiňuje, a tak zde šlo zřejmě o obchodní trik některého z chlumeckých trhovců nebo snad faráře děkanského kostela, protože se takový tisk na výročních trzích, poutích nebo o posvíceních lépe prodával. Velikost archiválie je 9 x 8,5 cm a má na celkem osmi stranách 10 veršů. Pro představu uvádím první tři verše:

Hledám tě dávný čas na tom světě, kde jsi o Maria, můj vzácný květe, bez tebe kvílím, to každou chvíli, Maria kde jsi.

3.

Slyšel jsem krásný hlas mezi horama, andělé zpívají zdrávas Maria, po hlasu půjdu, bát se nebudu, kde jsi Maria. 

       Zajímavostí tohoto kramářského tisku je i vazba na počátky pardubického tiskárenství. První tiskárnu v Pardubicích založil r. 1791 Václav Ignác Dekrt, který také uvedený kramářský tisk v roce 1797 vytiskl. Knihtiskaři byli zároveň. nakladateli a tenkrát nemě­lo toto podnikání na růžích ustláno. Ve Francii vypukla revoluce, evropské mocnosti se ji snažili všemožně udusit a poté se museli bránit expanzi Napoleona Bonaparta. V Ra­kousku za této situace bděla nad veškerým tiskem tuhá a nekompromisní vládní cenzu­ra. A tak se Václav Dekrt po vzoru mnoha jiných tiskařů živil vydáváním modliteb, kuchařek, „nezávadných“ příruček pro hospodáře, ale také vydáváním kramářských tisků.

     Kramářská píseň nebyla výlučně produktem českým, ale jednou z odnoží evropského kramářského zpěvu. Autory textů kramářských písní byli obvykle kněží, lidoví veršotepci, pouťoví předříkávači, kostelníci, ale i básníci. Hudební doprovod nebýval u těchto písní dominantní záležitostí, a proto často najdeme na kramářském tisku poznámku: „zpívá se na známou notu, (té a té písničky)“. Na psané podobě kramářských tisků se podíleli obvykle i tiskaři a nakladatelé, kteří sem vnášeli své zájmy a upravovali je.

     Pro kramářské písně a kramářské tisky, jako součást specifické lidové literatury, je příznačná zpravodajská funkce, snaha o ideologické působení a také funkce zábavná, jejímž prostřednictvím měla být také upoutána pozornost a zájem posluchačů. Kramářské tisky byly určeny k prodeji, nešlo zde výhradně o tvorbu uměleckou, důležitým prvkem byly komerční záměry. Přitom často dominovala v tomto procesu složka informativní. Jako umělecká literatura byly kramářské tisky vnímány v okamžiku, kdy si je lidé uchovávali ve svých příbytcích. Vytvářeli z nich tzv. špalíčky a z různých důvodů se k nim vraceli, četli je nebo písně zpívali. Tady už nešlo o aktuální informaci, ale o opakující se čtenářský zážitek někdy přenášený z generace na generaci. Kramářské písně fixované ve špalíčcích plnívaly funkci lidových zpěvníků a mnohé kramářské písně také zlidověly. Informativní složka v kramářské písni dominovala přibližně do první čtvrtiny 19. století, do doby, než se začaly šířit noviny a časopisy. Při podrobném pátrání ve fondech kramářských tisků v knihovně Národního muzea v Praze a Muzea J. A. Komenského v Přerově, se mi již nepodařilo najít žádný kramářský tisk nebo kramářskou píseň, které by se jakkoliv vázaly v Chlumci nad Cidlinou. Celkově se dochovaly necelé čtyři tisíce kramářských tisků nebo kramářských písní. Mnohé z nich jsou svázány do již zmíněných špalíčků.

Lubomír HAVRDA

CHLUMECKÉ LISTY č. 4/2011